Druhá šance - úvod + 1.díl

29. listopadu 2013 v 15:46 | Yasmin |  Povídky
Ahoj mám tu pro vás úvod a první díl mé povídky, která je z mého bývalého koňského blogu a tady bych ji moc ráda dopsala. Snad se vám bude líbit. :)

Sabine je 16-letá namyšlená, drzá a sebevědomá dívka. Vlastní ryzého arabského koně jménem Vampír. Koně miluje, ale vůbec se k nim nechová dobře. Dělá spoustu chyb, které si nechce přiznat, neposlouchá rady trenéru ani ostatních jezdců. A právě jedna z jejích chyb se jí stanou osudnou a Sabine při jednom tréninku zemře a její kůň se vážně poraní. Shodou okolností ji ale bohyně smrti Death dá druhou šanci, aby napravila své chyby. Má na to ale jen omezenou dobu. Dokáže napravit své chyby nebo navždy odejde ze světa?

1.díl

Otevřela jsem oči a nahlas zívla. Pomalu jsem se otočila k budíku a zjistila, že je půl sedmé. Proč vstávám tak brzo? A jo, dnes jdu ke koním. Protočila jsem oči a pomalu vstala. Tašku s věcmi ke koním jsem už měla přichystanou, takže to bylo v pohodě. Musela jsem se ale nalíčit, ať nevypadám jako ti věčně ušmudlaní zoufalci. Dělají že koním bůhví rozumí a přitom o nich neví nic. Ještě že mají mě. Pomyslela jsem si, když jsem se líčila. Poté jsem seběhla dolu na snídani.
Po snídani jsem šla pro tátu, aby mě odvezl do stájí. Než si došel pro klíčky, rychle jsem si zkontrolovala své líčení. Jako vždy krásná, pomyslela jsem si. Když jsem nastoupila do našeho porsche, začala jsem přemýšlet, jaké to dnes ve stáji bude. Samozřejmě jsem se musela project na svém koni Vampírovi, jinak to nejde. Musím všem dokázat, že JÁ jsem něco víc než oni. Těch ostatních holek si všímat nemusím, většina dolejzá sama. A za chvilku jsme byli ve stáji.
Co nejelegantněji jsem vystoupila a rozhlédla se okolo. Všimla jsem si Amy, jak lonžuje v kruhovce školního koně Barona. Je to jen fjordský kůň, nic pro mě. A ještě je to školní kůň. S těmito slovy jsem kolem kruhovky prošla bez povšimnutí. Cítila jsem v zádech Aminin tázavý pohled, ale přece ji nebudu věnovat pozornost. Pomalu jsem došla ke stáji a vešla do ní. Jak jsem čekala, většina holek se ke mě seběhla a zdravila mě. Pozdravila jsem je také a pomalu šla k Vampírovi, který na mě už určitě čekal. Překvapilo mě, že se nedívá nad dvířky boxu jako vždycky. Trochu jsem zrychlila krok. Když jsem došla k boxu, uviděla jsem, že stojí čelem u zdi a hlavu má svěšenou. Asi má špatný den. Ale parkur trénovat stejně musíme. Vzala jsem ohlávku, otevřela dveře boxu a vešla dovnitř. Vampír hlavu nezvedl. Pokrčila jsem rameny, navlékla mu ohlávku a vyvedla do chodby. Zavolala jsem na Tynu, aby mi ho vyhřebelcovala a osedlala. Udělala to bez řečí. Já jsem se mezitím šla převléknout.
Když jsem se převlékla, Vampír byl už připravený. Vzala jsem otěže do ruky a vyvedla ho ven. Šli jsme směrem ke skokové jízdárně. Očkem jsem se po svém ryzém koni podívala. Pořád měl svěšenou hlavu. Trénink ho určitě rozveselí. A mě rozveselí ta pozornost ostatních. Došla jsem k jízdárně, otevřela branku a nasedla. Poté jsem vjela dovnitř. Jedna z mých příznivkyň branku zavřela a šla k hrazení k ostatním.
Pobídla jsem Vampíra do kroku. Ten mě brzy ale přestal nudit, tak jsem ho pobídla do klusu. Ten byl mnohem lepší, protože Vampír má klus opravdu nádherný - pružný, ale pohodlný. Přitáhla jsem otěže a ostruhami ho pobídla do cvalu. Překvapeně zafrkal, ale poslechl. Cval byl ještě lepší. Spokojeně jsem se usmála a pobídla ho na křížek. Jako vždy skočil výborně. Pobídla jsem ho na další překážku. A na další. A ještě na další. Slyšela jsem potlesk, který mě lechtal v uších. Za chvilku jsem Vampíra zpomalila a podívala se na největší překážku. Byl to pořádně velký a široký oxer. Ale Vampír skočí cokoliv. Pobídla jsem ho a navedla na překážku.
" Sabino, zastav ho, to nepřeskočíte! Je to připravený pro Katku! " křičela Tyna. Já jsem ale zarputile jela dál. Co dokáže naše hvězda Katka, já taky. Krok po kroku jsme se k překážce blížily. Na chvilku mě přepadl strach. Ale ten brzy opadl a já jsem pobídla Vampíra ke skoku. Zaváhal, ale skočil. Uprostřed překážky ale příšerně zařičel a skácel se. Neudržela jsem se a spadla. To poslední, co jsem slyšela, byl výkřik ostatních a viděla jsem svého koně, jak na mě pomalu padá ...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Grace Grace | E-mail | Web | 29. listopadu 2013 v 17:00 | Reagovat

Začíná to moc dobře!:) Těším se na další díl, snad bude také tak dobrý;) Píšeš pěkně.

2 Naty Naty | E-mail | Web | 29. listopadu 2013 v 19:10 | Reagovat

WOW... to je suprové, neuveriteľne teším na ďalší diel! :-D

3 Mishel Mishel | 29. listopadu 2013 v 22:54 | Reagovat

Ježiš to je vážně úžasný!
Nikdy by mě tohle nenapadlo..začalo to vážně zajímavě a věřím že to tak bude i pokračovat.Máš můj obdiv :)

4 dr.Kiwi dr.Kiwi | E-mail | Web | 30. listopadu 2013 v 9:54 | Reagovat

tak tahle povídka vypadá skvěle! :) těším se na další díly :)

5 ranchpodvykotlanouvrbou ranchpodvykotlanouvrbou | Web | 30. listopadu 2013 v 11:18 | Reagovat

No je to moc hezky sepsaný a baví mě to! :)
Moc se těším na další díl máš to zajímavé :) Snad bude brzo!

6 Samantha Samantha | Web | 30. listopadu 2013 v 12:54 | Reagovat

Je to strašně podobné mé povídce kterou jsem začla psát už někdy v dubnu. Zveřejnila jsem ji ale až v říjnu..
No i tak jsem zvědavá jak to dopadne. ;) :)

7 Yasmin Yasmin | Web | 30. listopadu 2013 v 13:37 | Reagovat

[6]: Vím, tohle jsi mi psala už na mém koňském blogu a já opravdu neumím číst tvé myšlenky, takže jsem nevěděla, že máš stejný námět na povídku. Také jsem ji na koňském blogu zveřejnila dříve než ty, takže jsem ani nemohla od tebe ji okopírovat.

8 Leník Leník | Web | 30. listopadu 2013 v 19:09 | Reagovat

Těším se na další díl :-). Píšeš moc hezky!

9 hanicka.konicek hanicka.konicek | E-mail | Web | 1. prosince 2013 v 16:20 | Reagovat

jujda ten konec je hodně nepěkný =O ale povídka se mi moc líbí, je krásně napsaná, taky máme ve stáji podobnou fiflenku =/ nechápu nač ke koním chodí =/ už se těším na další díl =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama